Janovy epištoly: 1. Obsah I. Janovy; 1,1—4 úvod, v němž pisatel odůvodňuje napsání epištoly osobním setkáním s Kristem.
1,5-2,11 ukazuje, že obecenství s Bohem je nemožné u těch, kdo chodí ve tmě.
2,12—17. napomíná. čtenáře, aby. se. nedali svésti k milování tohoto světa.
2,18—28: jsme na konci světa, protože přišli už Antikristové, ale ti, kteří mají pomazání od svatého, vytrvají, projevujíce tak lásku schopnou všech obětí;
2,28-3,24 tím se liší od synů ďáblových.
4,1—6 je. obráceno. proti. těm, kteří. nevěří v Krista v těle přišlého. [proti t.. zv. doketistům].
4,7-5,12 dokazuje souvislost mezi přikázáním lásky a vírou v Ježíše Krista, Syna Božího: víra je poznání nekonečné Boží lásky k nám. Tato víra nás přenáší do sféry Boží, t. j. lásky. 1
John 5:7: »na nebi: Otec, Slovo a Duch svatý, a ti tři jedno jsou. A tři jsou, kteříž svědectví vydávají na zemi« je vložka, která se octla v textu až v 5. stol. Žádný řecký text až do 14. stol. ji nemá.
5,13-21 konečné napomenutí k vytrvalosti v modlitbě, v boji proti hříchu a světu.
2. Účelem této 1J, která se obrací k celé církvi, je. udržeti. křesťanstvo. v. pravé. víře v Ježíše Krista a v pravé bratrské lásce, bez níž. není. obecenství. s. Bohem.. Napomenutí epištoly je odůvodněno tím, že povstali Anti kristové, kteří se chlubí dokonalou známostí [2,4n], popírající vtělení Kristovo [doketisté] tvrdící o sobě, že mají Ducha [pneumatici] slibující přívržencům věčný život. [2,25—28] lhostejní k těm, kteří Ducha nemají [4,1—6] škrtající smírčí oběť Kristovu jako zbytečnou nevížící se na Zákon.
Proti těmto kacířům hájí pisatel pravé poznání: Ježíš Kristus přišel v těle, aby přinesl jednak poznání Boha s odpuštěním hříchů, jednak možnost zlomiti hřích a žíti účinnou láskou pravými skutky [2,20.27]. Epištole ovšem chybí všecky charakteristické rysy dopisu: jméno autora i adresáta i pozdravy. Někteří badatelé ji proto pokládají za homilii.
3. Doba vzniku je těžko určitelná. První doklady o. 1J máme teprve u Polykarpa a Papia; tedy mezi 100-210. Toto datum je po tvrzeno také tou okolností, že epištola už ne činí rozdílu mezi křesťany původu pohanského a křesťany původu židovského; užívá gnostic kých pojmů. [3,9:. símě Boží]. a zdůrazňuje známost, což bylo v křesťanství zvykem až právě v této době.
Pisatel se sám nejmenuje; ovšem osobuje si apoštolskou autoritu [1,1—3.5; 4,14], dovolává se svědectví apoštolského kruhu [1,1-3], užívá téže terminologie i frazeologie jako J., takže tradice jednomyslně za autora 1J pokládá pisatele evangelia Janova, který také zamlčuje svoje jméno. Ovšem 1J byla napsána později než evangelium [epištola mluví už o falešných prorocích, užívá pojmu paraklétos [2,1] na označení Ježíše Krista jako našeho přímluvce před Bohem, nikoli na označení Ducha-Utěšitele jako
John 14:16 ,
John 14:26 ;
John 15:26 ;
John 16:7. V epištole také chybějí některé pojmy, příznačné pro čtvrté evangelium, jako sláva, oslaviti].
4. Obsah a účel 2. a 3. Janovy.
2J je adresována »vyvolené paní a synům jejím«, což může být obrazným označením křesťanského sboru: pak by »synové sestry« [v. 13] bylo označení nějakého sesterského sboru. Nasvědčuje tomu i okolnost, že dopis nemá ráz soukromého sdělení. Autor se označuje slovem »starší« [
1Pet 5:1], kterým Papias obdařil všechny apoštoly. Irenaeus i tuto epištolu pokládá za dílo apoštola Jana.
Úvod : verše 1—3.
Napomenutí, aby čtenáři chodili podle Božích přikázání v lásce a varovali se těch, kdo popírají Krista v těle přišlého [v. 4—9], a nepřijímali bludaře do domu [v. 10—11].
Závěr: verše 12-13.
3J je adresována nějakému »Gaiovi milému« v. 1.
Úvod: verše 2—4; chvála nad dobrým chováním Gaiovým.
V. 5-8: vyzdvihuje laskavost Gaia. který přijímal ochotně pocestné křesťany.
V. 9-10: stížnost na nějakého Diotrefa, který nejen že sám nepřijímá dopisů, ale vylučuje ty, kdož by je chtěli přijmouti.
V. 11—12: osvědčení Demetriovi, snad doručiteli listu.
V. 13—15: zakončení.
Kdo byl Gaius, nevíme. Sotva jde o ty, o nichž mluví Pavel v
1Cor 1:14 a
Rom 16:23. Kdybychom neměli tradice o těchto epištolách, domnívali bychom se, že pisatel jejich je nějaký vynikající učitel, který dal jednomu ze svých žáků, Demetriovi, doporučující list na Gaia, svého důvěrníka ve sboru, kde starému učiteli odepřeli poslušnost. Zdá se, že obě epištoly byly napsány současně někdy kolem r. 120 po Kr., kdy potulní kazatelé budili již nedůvěru. Pisatelem je někdo, kdo znal velmi dobře evangelium Janovo, snad presbyter Jan z Efesu.